Jirkův seriál o testování: rozuzlení!

02.02.2020

V závěrečném dílu se konečně dostáváme k rozuzlení ;). S Alešem jsme se po pečlivé analýze se shodli, že problém pravděpodobně tkví ve snížení,
výkonnostního standardu a celkově je potřeba to tak trochu "postaru
zvednout odspoda". Moje tělo totiž perfektně reaguje na intenzitu, dokážu se
v ní vyždímat na doraz, což se potvrdilo vyčerpáním kyslíku z nepracujících svalů u testů venku i uvnitř (moxymonitory). Dechově to také pokryju, ale ve
výsledku prostě narážím na limitaci ve svojí výkonnosti a kondici - chybí mi
objem v nízkých intenzitách, efektivita a ekonomika je vysoko-intenzivními
intervalovými tréninky snížena a snadno se navíc dostávám do vysokých
intenzit, které pro mě nejsou subjektivně náročné, ale právě proto se v nich
rychle "popravím".



Z toho pro mě vyplynulo to, že jsem musel hodně zpomalit, abych zase mohl
být rychlej :). Pro spoustu lídí kolem mě nepochopitelné, všichni mě mají za
vytrvalce, závody mi prý vyhovují delší, nemám dynamiku... :D
Opak je pravdou. To, že jezdím závody hlavou a v poslední třetině většinu
lidí, co nesmyslně plýtvají energií, dojíždím, neznamená, že jsem vytrvalostní
typ a sedí mi delší závody. Znamená to jen to, že jen používám to, co mám v
hlavě, v klikách a následně na Garminu i při závodě ;). Další práce je nutná
na posedu, fyzioterapii a spoustě dalších aspektů, které potřebuji vylepšit nebo vrátit tam, kde byly dříve, abych opět využil svůj potenciál co nejvíce.

Nebýt takto hloubkových testů, jejichž hodnota spočívá hlavně v
interpretaci výsledků a kterou má Aleš na starost a perfektně ji dokáže
převést do praxe, nikdy bych se z toho možná nedostal. Neustále bych tlačil
na pilu, protože mi přece "chybí rychlost" a popravdě bych dost brzo
možná s kolem seknul... Opravdu k tomu nebylo daleko, což je u mě už co
říci. Mám ale štěstí, že mám kolem sebe ty správné lidi a že jsou konečně vůbec v ČR odborníci, kteří se dokázali oprostit od zaběhnutých metodik
vyučovaných na vysokých školách do dneška!

Poučení z článků pro mě i pro vás čtenáře zní: nesnažte se vždy najít chybu v
tom, co děláte, ale i v tom, co neděláte, nebo jste přestali dělat, protože vám
okolí tvrdí nebo tvrdilo, že to nepotřebujete. Snažte se obklopit se lidmi, co
mají zkušenosti, ale pátrají a nebojí se nových a věcí. Nebojte se toho, že
nevíte, co máte dělat, ale snažte to zjistit, protože čím méně toho víte, tím více
se můžete posouvat. A pokud narazíte na někoho, kdo tvrdí, že hned ví, co
máte dělat, berte jeho rady s opatrností ;).

Enjoy riding ;).
Jirka

PS: "A to je asi tak všechno," ale jen na krátkou dobu, nebojte. Dočkáte se převedení výsledků do tréninku, výsledků, dalších testů, apod. a to velmi brzy!


Ještě pár obrázků jednotlivých svalů a jejich práce při testu ;)

Zde rectus femoris - přímý sval stehenní, pomáhá při šlapání, a přidává se k vastus lateralis (viz předchozí fotka).
Zde je dobré si všimnout hlavně zelené křivky okysličení, kdy je vidět, že postupně dodávka kyslíku vázne a nestači se doplňovat (všechno si bere právě vastus). Na druhém stupni 300 W a pak na 350 W už to tělo prostě nedávalo.

U vastus lateralis - sval, který máme na vnejší straně stehna a na šlapání se podílí nejvíce. Je zde vidět, jak dodávka kyslíku do svalu vždy po pauze stoupala, protože dostával čím dál více zabrat, ale tělo to zvládalo poměrně dobře v pauze doplňovat Regenerace mezi stupni tedy dobrá, oběhově i dechově to tělo zvládalo, váznul v podstatě jen hrubý výkon ;)

Biceps - jako zástupce nezatěžovanéh svalu. Platí pro něj podobné co pro vastus, měříme ho tedy spíše pro zjistění odezvy těla na zátěž tím, jak dochází k vyčerpávání kyslíku a zásobení krevním průtokem, ikdyž není zatížen.

Jo a abych nezapomněl, takhle nějak u toho vypadám...

Widget is loading comments...