Pozitivní versus negativní motivace

Taky se vám občas stává, že narazíte na nějaké téma a najednou ho vidíte všude kolem sebe? Nemusí to být jen zásluhou algoritmů sociálních síti, které nás cpou přesně tím, co ani sami nevíme, že chceme. Tento fenomén existoval už před vznikem sociálních sítí a jmenuje se fenomén Baader-Meinhof. 

Při psaní těchto úvodních vět se mi vybavila moje první zkušenost s tímto fenoménem. Chodil jsem do třetí třídy a právě jsem listoval novým číslem ábíčka, když jsem poprvé spatřil americký Hummer H3. To hnusné hranaté auto mě prostě fascinovalo. Co mě ale fascinovalo ještě víc byl fakt, že od té doby, co jsem ho poprvé spatřil v časopise se mi zdálo, že ho vidím všude kolem sebe. Můj spolužák o něm dokonce věděl téměř vše a měl doma malý model předchozího modelu Hummeru H2. Tehdy jsem samozřejmě nevěděl, že existuje nějaký fenomém pojmenovaný po dvou Němcích a že se jedná o jeden z druhů kognitivního zkreslení. Mimochodem automobilka GM chystá na rok 2021 elektrickou verzi Hummeru.

Už jsem napsal dva odstavce a ještě jsem se ani nedotkl témata z nadpisu, ale nebojte, blížíme se! Zjistil jsem totiž, že jsem se během posledních pár týdnů zase jednou stal obětí výše popsaného fenoménu. Téma pozitivní versus negativní motivace se objevilo z několika zdánlivě nesouvisejících stran, stalo se tak pro mě právě tímto fenoménem a já ucítil nutkání o tom napsat.

V prvním případě jsem se s tím setkal v knížce Daniela Kahnemana, nositele Nobelovy ceny za ekonomii - Myšlení rychlé a pomalé. V sedmnácté kapitole popisuje jev zvaný regrese k průměru. Vypráví, jak se jednou zúčastnil výcviku leteckých instruktorů v Izraelském vojenském letectvu. Přednášel o psychologii efektivního tréninku a vysvětloval, že odměna za dobrý výkon funguje lépe než trest za špatný výkon. Toto je opravdu potvrzené řadou vědeckých důkazů z výzkumu chování zvířat i lidí.

Po přednášce za ním přišel jeden z nejzkušenějších instruktorů a řekl, že přednáška byla sice super, ale že z jeho zkušeností rozhodně není pozitivní motivace optimální strategií pro výcvik leteckých kadetů. Vysvětlil, že při mnoha příležitostech pochválil letecké kadety za dobré provedení nějakého manévru a že po jeho pochvale velmi často následovalo v dalším pokusu zhoršení. Naopak pokud za nepovedený manévr kadeta seřval, jeho následující pokus byl často mnohem lepší.

Kahneman v knize vysvětluje, že se jedná právě o regresi k průměru, tedy čistou statistiku. Po nadprůměrném pokusu, u kterého je nejpravděpodobnější, že za něj instruktor kadeta pochválí totiž bude statisticky velmi pravděpodobně následovat výkon horší. Instruktor si tedy bude myslet, že pochvala kadeta rozptýlila a způsobila zhoršení. Naopak po zkaženém pokusu bude velmi pravděpodobně následovat pokus povedenější, nehledě na to, jestli instruktor kadeta seřve nebo ne. Závěr je tedy jasný. Jako trenéři, rodiče, sourozenci nebo kamarádi bychom  měli používat převážně pozitivní motivaci a být si vědomi toho, že po pochvale často může nastat zhoršení, za které ta pochvala opravdu nemůže.

Jsem rád, že jsme potřebu pozitivní motivace probírali v prvních dvou dnech Trenérského školení s Markem Mixou, protože to považuji za opravdu důležitý skill nejen trenéra! To byla také druhá příležitost, kdy jsem se s tímto tématem setkal (v rámci Baader-Meinhofa, na kterého jste ještě nezapomněli 😀)

Třetí příležitost nastala těsně předtím než jsem tento článek začal psát a byla podnětem pro to, abych článek napsal. Moje sestra Anička se totiž zmínila, že jejich učitelka na výtvarku pochválí vždy naprosto každého ať je jeho výtvor jakkoliv "kreativní".

Právě jsem si uvědomil, že jsem v jednom článku popsal tři různé jevy, ale doufám, že to bylo aspoň trochu srozumitelné. Uznávám, že jsem se nemusel tolik rozepisovat o tom Baader-Meinhofovi, ale snad jste se aspoň dozvěděli něco navíc. Možná jste si taky nostalgicky zavzpomínali na listování ábíčkem :) Každopádně moc díky, jestli jste to dočetli až sem a budu rád za jakékoliv komentáře a připomínky .

Jakub Kosina